Čistila jsem si zuby olejem a větvičkou stromu. Zubní hygiena je víc, než každodenní rutina.

Taky vás někdy napadla otázka, jak si vlastně lidi čistili zuby před tím, než byly zubní kartáčky a fluoridové pasty? Hledání odpovědi na tuhle otázku jsem před pár lety vzala jako výzvu a příležitost, jak udělat něco se sebou a svými návyky a vykročit tak cestou eco-friendly způsobu života. Možná, že když objevím tradiční a přírodní způsob, budu mít motivaci opravdu pečovat o svůj chrup! Protože, ruku na srdce, to, že bych si každý den měla umývat zuby, jsem sice od malička věděla, ale to ještě neznamenalo, že bych měla vnitřní pohnutky to dělat.

Tak jsem objevila jeden tradiční způsob. Věděli jste, že dodnes existují domorodé kmeny se zářivě bílými zuby? Poděkujme přírodní síle Salvadory perské. Větvičky tohoto stromu obsahují antimikrobiální látky, silice bělící sklovinu a mají vlákna velmi podobná dnešním kartáčkům. Svou větvičku si můžete koupit na mnoha e-shopech a i v Praze je několik obchodů, kde jsou k dostání.

Okousáním zbavíte větvičku kůry, kterou vyplivněte (no dobře, já ji občas polykala), nasliníte cévní svazky a drhnete. No jo, ale nikdo mi nevysvětlil, jak si vyčistit ty zuby vzadu! (Dnes už to mají vymyšlené a na větvičku mají nástavec, který jí dává tvar klasického kartáčku.) Kousala jsem tu větev a snažila se přijít na nějaký elegantní způsob, zatímco jsem seděla v tramvaji a snažila samu sebe přesvědčit, že ty pohledy, co na mě všichni lidé okolo hází, jsou obdivné a že je inspiruju. Čistila jsem si zuby v tramvaji cestou do školy. To totiž není tak, že byste si tři minutky drhli dásně a dnes máte vystaráno. Domorodci tu větev koušou v podstatě nonstop. Proto jsem si chrup chtěla větvičkovat alespoň půl hodiny v kuse.

Na jednu stranu to bylo strašně náročné na čas a vůli, na druhou stranu jsem si vážně nebyla jistá výsledky. Tou dobou jsem se doslechla o oil-plumbingu a vysvitla mi naděje, že jsem našla ideální řešení. Použít kokosový olej jako ústní vodu mi mělo zajistit vyčištění všech větví netknutých míst a vybělení k tomu. Dalo se to udělat během minuty a bylo to bez námahy. Bylo to tak alternativní, že jsem se cítila jako lesní víla. Prostě značka ideál! Pořídila jsem si novou větvičku ve skleněném obalu, protože ta první mi v důsledku špatného skladování zplesnivěla, a dala jsem se do kloktání kokosáku. Chuťově teda nic moc. Napoprvé jsem to málem vyplivla. Ta podivná chuť mi ale dodávala o to větší pocit spasitele světa, který to nedělá pro své potěšení, ale pro své zdraví a hlavně pro přírodu. Už žádné plasty ani chemické pasty!

Vydržela jsem to pár měsíců. Doslova dva. Když mi zplesnivěla i třetí větvička, ačkoliv jsem se ji snažila uchovat v ideální (ne)vlhkosti, a uvědomila jsem si, že moje spotřeba kokosového oleje asi nebude úplně eco-friendly, podívala jsem se do zrcadla a musela jsem uznat, že ani moje zuby nejsou bělejší. Nezbývalo, než si přiznat, že systém kartáček a pasta prostě asi má něco do sebe. Pořídila jsem si dřevěný zubní kartáček. Není z plastu, je moc pěkný, a štětiny jsou z nějakého fajn umělého materiálu, který je ideálně měkký, takže mi nedrásá dásně. Tím nechci shazovat čištění salvadorou, vím o lidech, kterým to vyhovuje a funguje. Pro mě to holt není ten správný způsob, jak být zubní víla.

Můj sen do budoucna je vyzkoušet zero waste pastu. Zkoušela jsem už jednu směs od kamarádky. Chutnalo to jako bahno. Bylo to bahno. Šlo to, zuby to čistilo, ale ta chuť se taky nedala snést. A tak hledám. Hledám pastu, která není v plastovém a papírovém obalu, jejíž složení by bylo přátelské jak pro přírodu, tak pro zdravější a bělejší zuby. Větvička byl úlet, olej ještě větší. Musím ale přiznat, že mi to něco dalo. Získala jsem vnitřní motivaci ke každodennímu čištění. Už to nedělám proto, že mě maminka v dětství vycepovala, že musím. Teď už chápu, že chci. Že mě to může bavit. Máte nějaký svůj funkční a nekonvenční způsob, který mi můžete doporučit?

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *