Heuristiky a zkreslení

Heuristiky a zkreslení

Výzkumy z behaviorálních věd ukazují, že lidé během rozhodování nezvažují pečlivě pro a proti u každé varianty. Místo toho spoléhají na řadu myšlenkových zkratek (takzvaných heuristik), které jim usnadňují navigaci v nesčetném množství podnětů, které každou sekundu vstupují do jejich mozku. 

Využíváním heuristik se lidé často dopouštějí systematických chyb (takzvaných kognitivních zkreslení) v jejich usuzování. Mnoho z těchto zkreslení bohužel vede k tomu, že lidská mysl naléhavost klimatické změny podceňuje.

Příklady takových heuristik a zkreslení najdete na kartičkách níže.

Chcete se naučit, jak pracovat s heuristikami a kognitivními zkresleními v tvorbě udržitelných služeb a programů?
➜ Domluvte si s námi workshop
Přeceňování přítomnosti

Přikládáme větší váhu tomu, co můžeme získat a ztratit nyní, než tomu, co můžeme potenciálně získat a ztratit v budoucnosti

Představa šťavnatého kousku hovězího na talíři u hostů restaurace často vyhrává nad představou dát si bezmasý pokrm a tím snížit svou uhlíkovou stopu pro budoucí generace.

Společenské normy

Snažíme se vyhovět očekáváním našich blízkých a společnosti, abychom byli druhými přijímáni a respektováni.

Ve skupině mladých sportovců převládá přesvědčení, že správný chlap musí jíst maso, aby měl pořádné svaly. Zvolení vegetariánského pokrmu by znamenalo riskovat posměch. 

Vyhýbání se ztrátě

Závažněji vnímáme potenciální ztráty než potenciální zisky.

Komunikace klimatické změny ve spojitosti s tím, co můžeme ztratit (např. úbytek českých lesů a vodních toků), vyvolá v lidech silnější odezvu než to, co můžeme včasnou reakcí na změnu klimatu získat (např. zachování biodiverzity a vznik nových přírodních oblastí).

Reaktance

Pokud má člověk pocit, že je tlačen do určitého rozhodnutí, má tendenci rozhodnout se z principu opačně, aby si zachoval svobodnou volbu.

Pokud u vchodu do supermarketu uvidíme masivní naléhavou reklamu na organickou zeleninu, raději nakoupíme tu obyčejnou, abychom si udrželi svou autonomii.

Přeceňování stávajícího stavu (status quo)

Máme tendenci lpět na současném stavu, protože ztráty spojené s jeho opuštěním se nám zdají větší než případné výhody.

Přestože přechod k udržitelnější výrobě se z dlouhodobého hlediska vyplatí a někdy bude nevyhnutelný, manažer firmy raději zůstává u stávajícího, způsobu výroby, který je “osvědčený” a “zavedený”.

Morální odpustky

Chování, za které se stydíme, máme tendenci “vykupovat” jinými akty, abychom ze sebe měli lepší pocit.

“Sice jsem dnes jel do práce autem místo MHD, ale když si teď koupím kafe do vlastního kelímku, můžu mít čisté svědomí.”

Konfirmační zkreslení

Máme tendenci si věci vysvětlovat tak, aby zapadaly do našich existujících přesvědčení.

Pokud nesouhlasíme s tím, že lidská činnost přispívá ke změně klimatu, vyhledáváme a věříme spíše článkům, které tvrdí, že klimatická změna tu byla vždy a že se jedná o přírodní proces.

Optimistické zkreslení

Lidé mají tendenci přeceňovat své schopnosti a podceňovat budoucí rizika

I přesto, že slýcháme o hrozbě klimatické změny ze všech stran, věříme, že nám osobně nijak neublíží. Na rozdíl od druhých jsme si totiž “vždycky nějak poradili”.

Přeceňování lokálních jevů

Na naše rozhodování a chování mají větší vliv události, které se dějí v bezprostředním okolí, než na vzdálených místech.

Více nás zasáhne vysychající rybník za naší chatou, než tající ledovce na Antarktidě.

Rozptýlení odpovědnosti

Čím více lidí je součástí určitého problému, tím menší máme pocit, že bychom měli pro řešení problému dělat něco my sami. 

Jelikož se téma životního prostředí týká nás všech, je snadné se vzdát zodpovědnosti a nečinně doufat, že to za nás “někdo vyřeší”.

Heuristika dostupnosti

V rozhodování přikládáme větší váhu skutečnostem a situacím, které si snadno vybavíme z paměti. 

Letos vydatně pršelo, máme na to čerstvé vzpomínky. Nepřipouštíme si tedy skutečnou hrozbu sucha v ČR.

Ego-ochranné zkreslení

Máme tendenci si své chování vykládat tak, aby vylepšilo naše sebevědomí. Podepisujeme se pod úspěchy, ale z nezdarů viníme vnější okolnosti.

Když zjistíme, že námi zakoupený prostředek je šetrný k životnímu prostředí, rádi se pochlubíme naší uvědomělostí kolegům v práci. Když pak kolega poukáže na náš jednorázový plastový sáček, obhajujeme to tím, že v obchodě jiné nenabízí.

Přeceňování přítomnosti

Přikládáme větší váhu tomu, co můžeme získat a ztratit nyní, než tomu, co můžeme potenciálně získat a ztratit v budoucnosti

Představa šťavnatého kousku hovězího na talíři u hostů restaurace často vyhrává nad představou dát si bezmasý pokrm a tím snížit svou uhlíkovou stopu pro budoucí generace.

Společenské normy

V rozhodování nás ovlivňují názory našich blízkých a společnosti. Snažíme se vyhovět těmto sdíleným normám, abychom byli druhými přijímáni a  respektováni

Ve skupině mladých sportovců převládá přesvědčení, že správný chlap musí jíst maso, aby měl pořádné svaly. Zvolení vegetariánského pokrmu by znamenalo riskovat posměch. 

Vyhýbání se ztrátě

Závažněji vnímáme potenciální ztráty než potenciální zisky.

Komunikace klimatické změny ve spojitosti s tím, co můžeme ztratit (např. úbytek českých lesů a vodních toků), vyvolá v lidech silnější odezvu než to, co můžeme včasnou reakcí na změnu klimatu získat (např. zachování biodiverzity a vznik nových přírodních oblastí).

Reaktance

Pokud má člověk pocit, že je tlačen do určitého rozhodnutí, má tendenci rozhodnout se z principu opačně, aby si zachoval svobodnou volbu.

Pokud u vchodu do supermarketu uvidíme masivní naléhavou reklamu na organickou zeleninu, raději nakoupíme tu obyčejnou, abychom si udrželi svou autonomii.

Morální odpustky

Chování, za které se stydíme, máme tendenci “vykupovat” jinými akty, abychom ze sebe měli lepší pocit.

“Sice jsem dnes jel do práce autem místo MHD, ale když si teď koupím kafe do vlastního kelímku, můžu mít čisté svědomí.”

Přeceňování stávajícího stavu (status quo)

Máme tendenci lpět na současném stavu, protože ztráty spojené s jeho opuštěním se nám zdají větší než případné výhody.

Přestože přechod k udržitelnější výrobě se z dlouhodobého hlediska vyplatí a někdy bude nevyhnutelný, manažer firmy raději zůstává u stávajícího, způsobu výroby, který je “osvědčený” a “zavedený”.

Optimistické zkreslení

Lidé mají tendenci přeceňovat své schopnosti a podceňovat budoucí rizika

I přesto, že slýcháme o hrozbě klimatické změny ze všech stran, věříme, že nám osobně nijak neublíží. Na rozdíl od druhých jsme si totiž “vždycky nějak poradili”.

Konfirmační zkreslení

Máme tendenci si věci vysvětlovat tak, aby zapadaly do našich existujících přesvědčení.

Pokud nesouhlasíme s tím, že lidská činnost přispívá ke změně klimatu, vyhledáváme a věříme spíše článkům, které tvrdí, že klimatická změna tu byla vždy a že se jedná o přírodní proces.

Přeceňování lokálních jevů

Na naše rozhodování a chování mají větší vliv události, které se dějí v bezprostředním okolí, než na vzdálených místech.

Více nás zasáhne vysychající rybník za naší chatou, než tající ledovce na Antarktidě.

Rozptýlení zodpovědnosti

Čím více lidí je součástí určitého problému, tím menší máme pocit, že bychom měli pro řešení problému dělat něco my sami. 

Jelikož se téma životního prostředí týká nás všech, je snadné se vzdát zodpovědnosti a nečinně doufat, že to za nás “někdo vyřeší”.

Heuristika dostupnosti

V rozhodování přikládáme větší váhu skutečnostem a situacím, které si snadno vybavíme z paměti. 

Letos vydatně pršelo, máme na to čerstvé vzpomínky. Nepřipouštíme si tedy skutečnou hrozbu sucha v ČR.

Ego-ochranné zkreslení

Máme tendenci si své chování vykládat tak, aby vylepšilo naše sebevědomí. Podepisujeme se pod úspěchy, ale z nezdarů viníme vnější okolnosti.

Když zjistíme, že námi zakoupený prostředek je šetrný k životnímu prostředí, rádi se pochlubíme naší uvědomělostí kolegům v práci. Když pak kolega poukáže na náš jednorázový plastový sáček, obhajujeme to tím, že v obchodě jiné nenabízí.

Přeceňování přítomnosti

Přikládáme větší váhu tomu, co můžeme získat a ztratit nyní, než tomu, co můžeme potenciálně získat a ztratit v budoucnosti

Představa šťavnatého kousku hovězího na talíři u hostů restaurace často vyhrává nad představou dát si bezmasý pokrm a tím snížit svou uhlíkovou stopu pro budoucí generace.

Společenské normy

V rozhodování nás ovlivňují názory našich blízkých a společnosti. Snažíme se vyhovět těmto sdíleným normám, abychom byli druhými přijímáni a  respektováni

Ve skupině mladých sportovců převládá přesvědčení, že správný chlap musí jíst maso, aby měl pořádné svaly. Zvolení vegetariánského pokrmu by znamenalo riskovat posměch. 

Vyhýbání se ztrátě

Závažněji vnímáme potenciální ztráty než potenciální zisky.

Komunikace klimatické změny ve spojitosti s tím, co můžeme ztratit (např. úbytek českých lesů a vodních toků), vyvolá v lidech silnější odezvu než to, co můžeme včasnou reakcí na změnu klimatu získat (např. zachování biodiverzity a vznik nových přírodních oblastí).

Reaktance

Pokud má člověk pocit, že je tlačen do určitého rozhodnutí, má tendenci rozhodnout se z principu opačně, aby si zachoval svobodnou volbu.

Pokud u vchodu do supermarketu uvidíme masivní naléhavou reklamu na organickou zeleninu, raději nakoupíme tu obyčejnou, abychom si udrželi svou autonomii.

Přeceňování stávajícího stavu (status quo)

Máme tendenci lpět na současném stavu, protože ztráty spojené s jeho opuštěním se nám zdají větší než případné výhody.

Přestože přechod k udržitelnější výrobě se z dlouhodobého hlediska vyplatí a někdy bude nevyhnutelný, manažer firmy raději zůstává u stávajícího, způsobu výroby, který je “osvědčený” a “zavedený”.

Morální odpustky

Chování, za které se stydíme, máme tendenci “vykupovat” jinými akty, abychom ze sebe měli lepší pocit.

“Sice jsem dnes jel do práce autem místo MHD, ale když si teď koupím kafe do vlastního kelímku, můžu mít čisté svědomí.”

Konfirmační zkreslení

Máme tendenci si věci vysvětlovat tak, aby zapadaly do našich existujících přesvědčení.

Pokud nesouhlasíme s tím, že lidská činnost přispívá ke změně klimatu, vyhledáváme a věříme spíše článkům, které tvrdí, že klimatická změna tu byla vždy a že se jedná o přírodní proces.

Optimistické zkreslení

Lidé mají tendenci přeceňovat své schopnosti a podceňovat budoucí rizika

I přesto, že slýcháme o hrozbě klimatické změny ze všech stran, věříme, že nám osobně nijak neublíží. Na rozdíl od druhých jsme si totiž “vždycky nějak poradili”.

Přeceňování lokálních jevů

Na naše rozhodování a chování mají větší vliv události, které se dějí v bezprostředním okolí, než na vzdálených místech.

Více nás zasáhne vysychající rybník za naší chatou, než tající ledovce na Antarktidě.

Ego-ochranné zkreslení

Máme tendenci si své chování vykládat tak, aby vylepšilo naše sebevědomí. Podepisujeme se pod úspěchy, ale z nezdarů viníme vnější okolnosti.

Když zjistíme, že námi zakoupený prostředek je šetrný k životnímu prostředí, rádi se pochlubíme naší uvědomělostí kolegům v práci. Když pak kolega poukáže na náš jednorázový plastový sáček, obhajujeme to tím, že v obchodě jiné nenabízí.

Rozptýlení zodpovědnosti

Čím více lidí je součástí určitého problému, tím menší máme pocit, že bychom měli pro řešení problému dělat něco my sami. 

Jelikož se téma životního prostředí týká nás všech, je snadné se vzdát zodpovědnosti a nečinně doufat, že to za nás “někdo vyřeší”.

Heuristika dostupnosti

V rozhodování přikládáme větší váhu skutečnostem a situacím, které si snadno vybavíme z paměti. 

Letos vydatně pršelo, máme na to čerstvé vzpomínky. Nepřipouštíme si tedy skutečnou hrozbu sucha v ČR.

Úvodní animace: JSON Animation @LottieFiles